Sekularizace rodiny

.

Dříve fungovala rodina v širším slova smyslu. Bylo běžné, že v jednom domě žilo společně několik generací a každý jedinec měl své nezastupitelné místo. Například babička, která už nebyla příliš způsobilá k práci na poli, se starala o děti doma. V minulosti také fungoval více systém solidarity mezi sousedy. Bylo to nutné, pokud měli lidé přežít, museli si pomáhat.
rodiče a dítě
Hezký příklad nalezneme například ve středověkém židovském ghetu. Židé žili v té době na samém okraji společnosti, nesměli vykonávat řemesla a žili ve velké bídě a izolaci. Přesto se vždy ujímali sirotků v rámci své komunity a zaopatřili ho až do jeho dospělosti.
 

Hledat k sobě navzájem cestu

Dnes se rodiny velmi sekularizovaly. Za blízkou rodinu je považován otec, máma a děti. S ostatními příbuznými se vídáme často sporadicky, protože k tomu není mnoho času. Nezřídka jsou vztahy poznamenány nějakými dávnými křivdami a setkávání se stává spíše formální než srdečné. Někdy se může jednat o velmi vážné křivdy a eliminace kontaktů je celkem pochopitelná a snad i žádoucí. Často se ovšem lidé cítí dotčeni maličkostmi.

.

Jedno je jisté. Příbuzní jsou k sobě nespravedliví. Velmi často rodiny řeší dilema babičkovského hlídání. Jedny vnoučata hlídá pořád, další vůbec. Je celkem pochopitelné, že tuto zdánlivou maličkost mohou někteří vnímat jako velkou křivdu. Ovšem na druhou stranurozhodně to není důvod, abychom kvůli toho minimalizovali vztahy. Rodinu jsme si nevybrali. Je jaká je. Nemáme jinou. Je rozhodně na místěhledat způsoby, jak spolu dobře vycházet a hledat si k sobě navzájem cesty navzdory všem křivdám.
rodina
Je smutné, když se rodina dokáže stmelit například tehdy, když nastane úmrtí v rodině. Najednou všichni nostalgicky vzpomínají nejen na to krásné, co s nebožtíkem prožili, ale na spoustu nezapomenutelných situací, které prožili společně.

Sekularizace rodiny
3.5 (70%)4
.